Žid do všitkoho pridastsja. Nedarom kaže pripovidka: jak bida, to do žida. Žid daže v nebi oblehčit dorohu, jesli jemu dobri zaplatite.

Odnoho dnja stalo pered nebesnoju bramoju mnoho ľndi, kotory prišli s toho svita. Sv. Petro vsich do raju puskaje, bo byli porjadny ľudoňki. Ostatnym do raju vošol jakisi ďid-žebrak, kotoromu anhely krasno spivali koli vchodil v nebesny porohi.

Lem dvoch ľudej ne pustil sv. Petro do raju. To byl jakisi červenyj žid, s miškom na plečach, a druhij byl jakisi krasno oblečennyj panok, kotoryj mal prekrasnyj zolotyj lancuch na hodinki prikapčannyj. Tych dvoch sv. Petro nijak ne choťil pustiti do raju.

Židok posmotril na panočka i káže:

— Darujte panočku, čto ja takij smilyj; to oni ne choťat vas pustiti do raju?

— Ta ňit, ale čto zrobiti? Na zemli vsi mene šanovali, vsi nizko klaňalisja, a tu žebraki pošli do raju, a peredomnoju dveri zamknuli.

Žid posmotril na zolotyj lancuch u pana i prositsja.

— Pereprošaju vas, jasnyj pane, ale či lancuch tot s pravdivoho zolota?

— Rozumijesja, same nastojaščeje zoloto. Na nyňišny hroši on vartajet milliony.

Židovi oči za jasnili.

— Znajete čto, jasnyj pane? Zrobme interes. Vy dajte mňi tot lancuch, a ja vas do raju zavedu.

— Ty mene zavedeš? Ta ty sam sebi ne moh pomoči, a tu chočeš mene do raju zavesti. A keď chočeš to vedi; tu maješ lancuch, mňi jeho i tak boľše ne potrebno.

Žid skryl zolotyj lancuch do kešeňi, a potom sňal mich, vsadil panočka do micha, zavjazal šnurkom i pukaje do nebesnoj bramy.

—Čeho ty chočeš žide — prositsja sv. Petro. — Ja tebi uže kazal že dľa tebe v raju ňit mista.

—Nu—nu, ja sja tak duže ne pchaju do sej raj. Jak ne možna, to ne možná. Ale vybačajte sv. Petro. Tu nedavno pošol bidnyj žebrak, tot kotoromu tak krasno anhely spivali, teper na ostatku.........

— Znaju, znaju, — kaže sv. Petro. — On uže v raju, a ty čto chočeš ot neho?

— Ta bo on zabylo u mene svoj mich, to ja choču jemu podati.

— Mich jeho ja prijmu, a ty buď zdorovyj!

I vťahnul sv. Petro mich [v kotorom sid’il panok], a pered židom snová zaperlisja nebesny vorota.

A žid podumal: “Nu-nu! Jakos ono bude. Budu čekati až trafitsja priležitosť, a može i ja sam dajak dostanusja do raju.....