Ide cygan dorohoju ta ne plače, ale cilkom rosplyvajetsja v slezach.

— Kume, ta čoho tak horko plačete? prositsja jeho sosid.

— Jak že mňi ne plakati — otpovidaje cygan — koli ňit pravdy na sem sviťi. Pravda ňit čelovika bez hricha, taže koň až četyri nohi maje, i tak špotykajetsja. Ale čto za mnoho, to mnoho! Bez sudu, bez prava poťahli mene rano pered mandatora [to ďijalosja jak vidno ješče za panščiny], i jak ja ne kriču, jak ne moľu — nič ne pomohlo. Proťahli mja na dosku i taku nauku mňi dali, čto až v očach potemňnilo. Bjut, ta ješče prihvarjajut: maješ ťilo, čto jes choťilot Och, och!

— Ta za čtože vas tak katovali — prositsja kum.

— Ta za nič, za pustotu i durnotu. Čistá napasť! A ot napasti i cyganovi ne propasti. Idu včera ja selom, všitko bylo sja zmerklo, i jak vidno uže tamaľ mene vse nese nečistá sila, hde ľudej ridko. Smotrju, i ležit kolo vorot kavalok dereva. Dumaju sebi, ono i tak nikokomu nezdatne i tak tu zohnije. Vozmu ja jeho sebi. Ne hrich mňi i zabožitisja, čto ja i ne znal, čto pri odnom konci toho dereva priľiplo jakes vraže zaostrene žeľizo. A oni, napastniki, kažut že ja sokiru ukral. Čistá napasť! — Idu daľše, vidžu falat motuza do plota privjazannyj. Hadaju sebi: i se tebi pridastsja, bo keď ne vozmeš ty, to vozme ktos druhij. Otvjazal ja tot motuz, voloču jeho za soboju, taj škandibaju daľše do svojeho burdeja i ne ohľadajusja. Až tu po dorozi vcipilasja do motuza jakasi nečistota, ta vse roch ta roch! Vse chruňkaje! Mene tak nastrašilo, čto jemsja bojal ohľanuti, a tam i ťišusja, čto jem zlapal nečistoho čorta, i pozbavil hromadu ot napastnika. A oni — či povirite? Vydumali že ja bezrohu, čto ja svinju ukral. Či to ne napasť?

— Ta na sim ješče ne konec. Zavel ja nečistoho do kuči, a poľino nesú do korčmi, ačej dasť korčmar za neho porciju horilki i zakusku. Nadybal ja tam Havrila Nedbajlicu, i on koli zbačil poľino začepilsja do mene: to moja taj moja sokira! Ja s holodu i zlosti začal jakusi drjantivu kožušinu paliceju pariti, čto palica jak durna sama po korčmi chodila i verťilasja. Až tu na druhij deň skaržit mja Nedbajlica do mandatora, kaže, že ja jeho tak zbil, čto siňaki jemu chrebet pokryli. N’iby to ja vinovatyj, čto kožuch na nim byl jak ja jeho ot zlosti trepal. No kume, tak na suminja skažte, či jesť spravedlivosť na sviťi? Kažu vam, napasť, čistá napasť na mene, bidnoho cygančuka!